Ingredience na Gin s tonikem

5 cl kvalitního ginu
10 – 15 cl toniku (podle chuti)
kostky ledu
plátek limetky nebo citronu
(případně okurka, jalovec, rozmarýn nebo pomerančová kůra)

Postup přípravy

Do větší sklenice typu balloon nebo vysoké sklenice nasypte dostatek ledu. Sklenice by měla být co nejvíce vychlazená.
Nalijte 5 cl ginu a nechte ho krátce rozvonět.
Pomalu dolijte tonik, ideálně po stěně sklenice, aby zůstal co nejvíce perlivý.
Jemně promíchejte barovou lžičkou.
Ozdobte plátkem limetky nebo citronu, případně zvolenými bylinkami či kořením.

Jak vybrat správný gin a tonik

Chuť výsledného drinku závisí především na kvalitě surovin. Suché giny se skvěle hodí ke klasickému toniku, aromatičtější giny vyniknou s jemnějšími nebo ochucenými toniky. Důležité je, aby se chutě vzájemně doplňovaly a nepřebíjely.

Tip pro perfektní Gin & Tonic

Používejte hodně ledu. Méně ledu znamená rychlejší ředění nápoje. Tonik přidávejte vždy až po ginu a nechte ho jemně stéct do sklenice. Garnish volte podle typu ginu. Správná ozdoba dokáže chuť drinku výrazně podtrhnout.

Gin s tonikem je ideální koktejl pro letní večery, posezení s přáteli i slavnostní příležitosti. Díky své jednoduchosti a variabilitě si ho může každý přizpůsobit přesně podle své chuti.

Další varianty Gin s tonikem

Gin s tonikem je skvělým základem pro nekonečné množství obměn, protože jeho jednoduchá struktura, tedy alkohol, hořká perlivá složka a citrusová svěžest, umožňuje nahrazovat i kombinovat jednotlivé prvky podle chuti. Kromě klasické limetky se do drinku často přidává citronová nebo pomerančová šťáva, kořeněný cukrový sirup, grenadin nebo dokonce čaj, který dodá nápoji jemnou bylinnou hloubku. Oblíbenou letní obměnou je také gin s tonikem a sorbetem, kdy kopeček ovocného sorbetu nahrazuje část ledu a nápoj tak získává krémovější texturu a intenzivnější ovocnou chuť.

Řada koktejlů se navíc inspirovala přímo strukturou Gin s tonikem a rozšířila ji o další suroviny. Mezi nejznámější patří:

Parisian je elegantní varianta, ve které se místo toniku nebo vedle něj používá šampaňské. Drink tak získává jemné bublinky a slavnostnější charakter, díky čemuž je oblíbenou volbou pro oslavy a večerní posezení.
Negroni Sbagliato. Vychází z klasického Negroni, ale gin je nahrazen prosecco, sladký vermut a Campari zůstávají a celkově vzniká hořkosladký, výrazně aperitivní drink s bublinkami.
Posh G&T. Sofistikovaná obměna, která kombinuje gin, vermut a bittery. Výsledkem je komplexnější, aromatičtější nápoj s jemně kořeněným nádechem, jenž ocení milovníci výraznějších chutí.
Ol‘ Smokey. Nekonvenční drink, ve kterém tonik doplňuje super kouřová whisky. Vzniká tak neobvyklá kombinace hořkosti a kouřových tónů, která je ideální pro fanoušky výraznějších a robustnějších nápojů.
Tonic Delight. Ovocnější varianta postavená na broskvovém likéru a grapefruitových bitterech. Nápoj je sladší, aromatický a skvěle osvěží především v teplých letních měsících.
Guilty Pleasure. Nezvyklá, ale překvapivě harmonická kombinace mátových bitterů a čokoládového likéru. Vznikne tak dezertní verze klasiky, která se hodí spíše jako digestiv po jídle než jako aperitiv.

Zajímavosti

Gin s tonikem se řadí mezi nejvíce variabilní koktejly na světě, protože výsledná chuť se mění podle typu ginu, druhu toniku i zvolené ozdoby, a tak si prakticky každý najde svou oblíbenou kombinaci. V posledních letech navíc zažívá takzvaná „ginová renesance“, tedy prudký nárůst oblíbenosti řemeslných ginů i prémiových toniků, a barmani i výrobci díky tomu neustále experimentují s novými chuťovými profily. Poměr ginu a toniku se navíc liší podle zvyklostí, protože zatímco ve Španělsku se často servíruje ve velké sklenici s výrazně vyšším podílem ginu, v jiných zemích převažuje jemnější a méně alkoholická verze. Zajímavostí je také to, že správná sklenice hraje důležitou roli, jelikož široká balónová sklenice umožňuje uvolnění aromat a zároveň udržuje nápoj déle vychlazený.

Historie Gin s tonikem

Kořeny Gin s tonikem sahají až do 19. století a jsou úzce spjaté s britskou koloniální historií. Tonik totiž původně nebyl nápojem pro potěšení, ale lékem. Obsahoval chinin, látku získávanou z kůry chinovníku, která se používala jako prevence proti malárii. Britští vojáci a úředníci působící v Indii chinin běžně užívali, jenže jeho hořká chuť byla jen těžko stravitelná.

Aby si hořkost trochu zpříjemnili, začali si chininovou vodu míchat s ginem, cukrem a limetkou. Kombinace se osvědčila natolik, že se z ní postupem času stal oblíbený společenský nápoj a zůstal populární i poté, co jeho léčivá funkce ztratila na významu. Dnešní tonik obsahuje jen zlomek původního množství chininu, jde spíše o jeho charakteristickou hořkosladkou chuť, díky které se stal nedílnou součástí tohoto klasického drinku.